Ferrata Ballino Cascata Rio Ruzza

Ferrata Cascata Rio Ruzzza se nachází u italské vesničky Ballino, která je asi 30 minut jízdy od Arca. Ferrata je umístěná v soutěsce nádherného vodopádu. Původně byla ferrata výrazně kratší, ale od roku 2019 je prodloužená a nyní se leze 140 výškových metrů. Zatímco původní verze měla označenou obtížnost jako B, tak nová verze je výrazně těžší a Béčko to určitě není. V některých průvodcích je označená jako C a to podle mého odpovídá skutečnosti. Ale přímo na místě je na ceduli uvedená obtížnost dokonce D. V každém případě není tahle ferrata úplně lehká, vyžaduje jistou vytrvalost lezení s rukama. Pojďme si nyní ferratu ukázat podrobně.

Parkuje se v obci Ballino na vyznačeném parkovišti. Z vesnice vede k vodopádu a ferratě cesta: nejprve asfaltová, později betonová a nakonec jen lesní. Cesta vede do kopce a k začátku ferraty je to asi hodinu. Návrat zpět vede stejnou cestou, ale dolů se jde výrazně rychleji.

Cestou míjíme výběh pro ovce a krávy. Podzimní výhled je famózní, v dáli je vidět jezero Lago di Tenno a úplně vzadu Garda.

Šumící voda, potok a směrovka napovídá, že se blížíme k začátku ferraty.

A tady už je vodopád v celé své kráse. Bohužel nebyl doposud vidět nikde z dálky, je schovaný za stromy a v zářezu skal. Vidět je až tady z místa přímo pod vodopádem.

Vidíte, tady se píše o délce 155 metrů a obtížnosti D.

Nástup na ferratu je označený klasicky informační cedulkou. Hned v počátečním úseku je ve skále navrtáno strašně moc ocelových prvků, takže lezení nečiní problémy postavám s různou výškou.

Hned první traverz doleva vede po takových ocelových šlápotách, které vypadají roztomile tím, že se střídá pravá a levá. Je určitě lepší šlapat na plochy „šlápot“ než jen na samotné lano. Později zjišťujeme, že šlápoty se objevují i na dalších traverzovacích místech.

Ocelových kramlí je v tomto úseku skutečně nadbytek.

A tady je vidět první mostek přes vodopád, přes který se dá dostat na skalnatou terasu vlevo. Je to slepá cesta a budeme se vracet po chvíli zpět. Z terasy se dají udělat hezké fotky celého vodopádu.

Tady je ještě pohled směrem dolů k začátku ferraty.

Detail prvního mostu se šlápotami. Na obou stranách jsou jistící lana.

Tady na vyhlídce ve slepé „uličce“ byl zřejmě původní konec ferraty do roku 2019.

A tady vidíte celkový pohled nahoru na vodopád. Ferrata vede po pravé straně – jsou tam dva lezci před námi. Někde výš pak vedou další dva mosty – přes první se přeleze doleva a později přes druhý zpět doprava směrem k závěru ferraty.

Fotky jsme si udělali a tak pokračujeme po ferratě směrem nahoru, to znamená kousek vertikální výlez po kramlích nahoru a pak opět traverz po laně se šlápotami doleva.

Pak pokračují už jen kramle ve skále. Oproti počátečnímu úseku je kramlí již méně a často se odšlapavá do skály. Ve skále jsou místy přírodní stupy, ale někde mi přijde, že stupy byly vytvořené lidským zásahem. Vzhledem ke kolmosti skály začíná být lezení těžší.

Další fotka ukazuje pohledu směrem dolů k začátku ferraty. Je tu vidět první mostek na vyhlídku. A taky vidíme pod skálou skupinu dalších lezců, kteří právě dorazili.

A též nesmím zapomenout vyfotit samotný vodopád vlevo od ferraty.

Lezení v kolmici je docela silové a je potřeba hodně přemýšlet, kde si odpočinout a vyklepat ruce. Určitě se tu hodí odsedka, aby si lezec mohl odsednout a úplně uvolnit ruce.

Trasa ferraty vede střídavě chvíli nahoru a chvíli doleva traverzem blíž k ose vodopádu. Varování v průvodci, že je tahle ferrata těžší, je na místě, protože odejít z ferraty v průběhu vůbec není možné.

Musím říct, že odsedku jsem využil vícekrát: jak pro odpočinek, tak samozřejmě při focení.

Přibližujeme se k dalšímu krátkému traverzu po ocelovém laně se šlápotami.

A tady vede žebřík k hlavnímu mostu přes vodopád. Žebřík je z ocelových lan a je kvůli terénu skály lehce zkroucený, takže částečně se na něm leze v převisu. Je potřeba se odhodlat a vylézt – odpočívat se bude až nahoře na mostě.

Tady je hezky vidět zkroucený tvar žebříku.

Hlavní most přes vodopád je opět se šlápotami – levá silueta chodidla se střídá s pravou.

Zajímavostí mostu je zatáčka do pravého úhlu. Když jsem fotky viděl doma v průvodci, říkal jsem si, že takové vzdušné místo bude hodně o strachu. Ve skutečnosti to je úplně v pohodě. Lezec je sice v hodně exponovaném místě, ale uklidňuje velké množství ocelových lan kolem.

Za mostem pokračuje lezení na položené skále nahoru k dalšímu mostu. Tady to je asi nejlehčí pasáž.

Shora je pohled na hlavní most ferraty Cascata Rio Ruzza nejhezčí.

Poslední lanový most přes vodopád je už na dohled.

I poslední most má na ocelovém laně šlápoty.

Tady je celkový pohled na poslední most, hlavní most ferraty a výhled do údolí.

Výlez po skále za mostem směrem ke konci ferraty je lezitelný bez problémů, jen v některých místech je kromě kramlí potřeba šlápnout i na skálu. Ta je však hodně strukturovaná, takže to nečiní problém.

A ještě poslední ohlédnutí za vodopádem, protože uhýbající dolezová cesta naznačuje, že už ho neuvidíme.

Pěšinka vede lesním terénem a za chvíli končí i jistící ocelové lano. Ferratu jsme od nástupu zdolali za hodinu a to včetně odpočívání a focení.

Na konci ferraty je připravená odpočinková lavička. Ze skalky nad lavičkou je super výhled na jezero Lago di Tenno a úpně vzadu na Lago di Garda.

Návratová cesta vede lesíkem z kopce a ubíhá schůdným terénem celkem rychle.

Za zhruba hodinu od konce ferraty už jsme opět v obci Ballino a při ohlédnutí směrem ke skalám si říkáme: tam někde je vodopád a tam někde jsme lezli.

Zaparkovat v obci Ballino by se asi dalo na různých místech, ale podle spousty zákazových značek je jasné, že lezci místním obyvatelům spíš vadí. Vyhrazené parkoviště pro návštěvníky ferraty je na konci obce a je placené v automatu.

Ferrata Cascata Rio Ruzza v obci Ballino nabízí hezké vertikální lezení podél nádherného vodopádu. Ocelové jistící prvky jsou v dobrém stavu a je jich mnoho. Doporučil bych návštěvu lezcům, kteří již nějaké ferraty mají za sebou. Lezení po kramlích v kolmém směru nahoru vyžaduje jistou vytrvalost lezení s použitím rukou. Z ferraty nejde uprostřed nikde odejít. Také důrazně doporučují mít s sebou odsedku, aby si mohl lezec během lezení odpočinout. Celková časová náročnost ferraty je 3 hodiny od parkoviště zpět k autu.