Endorphine Klettersteig Galitzenklamm

Tohle je třetí článek o ferratě ze soutěsky Galitzenklamm, resp. stejnojmenného volnočasového areálu. Ferrat tu mají vícero: stihl jsem přelézt Familien Klettersteig B/C, vodopádovou klasiku Galitzenklamm C/D a tenhle Endorphine C/D. Na další Dopamin E, Adrenalin D/E a Klettersteig der 24er Hochgebirgsjäger E dnes nevyšel čas, protože jsem přijel na místo až odpoledne po příjezdu z ČR. Zopakuji, že vstup je placený a možná je v otevíracích hodinách. A vlastně jsem v předchozích dvou článcích nenapsal, že soutěska je v Rakousku u obce Gries, což je pár kilometrů od města Lienz (pozor, ne Linz nebo Liezen), které spadá do spolkové země Tyrolsko, přestože v mapě je tenhle obláček od majoritní plochy Tyrolska izolovaný.

Pojďme k ferratě Endorphine, kterou postavili v roce 2017. Podle místní cedule má být dlouhá 300 metrů. Při pohledu na bergsteigen.com ale čtu 210 metrů. Aspoň že výškové metry (140 m) souhlasí. Uvidíte později, že drobných rozdílů v informacích o ferratě je více.

Začátek ferraty je lehce schovaný za vegetací, ale všudypřítomné směrovky fungují.

Na přístupové cestě ke skále jsou varování ohledně možnosti pádu kamení. Je rozumné si nasadit helmu už teď.

Už vidím ocelové jistící lano. Začátek ferraty se pozná podle klasické informační cedule.

Navlékám rukavice a jdu cvakat.

Počáteční úseky jsou B/C a B. Skále je strukturovaná a dá se na ní dobře šlapat.

Převažuje šlapání na skálu, kramlí je na celé ferratě jen velice málo. Vlevo vidím lezce, kteří sestupují z téhle ferraty Endorphine a už jsou skoro dole. Lezu aktuálně úsek obtížnosti C (podle topo obrázku).

Trasa ferraty rychle nabírá výškové metry.

Lezu neustále na přímém slunci, není tu žádný stín, je přes 30 stupňů, pot mi teče úplně všude. Tady je zrovna malá slepá odbočka, kde se dá zastavit, sundat batoh a napít. V topo obrázku je odpočinkové místo označené jako Rastplatz.

Další lezení má obtížnost B/C, ale není tu nic složitého.

Zatáčka s pomocí kramlí má být podle topo obrázku lehce převislá a obtížnost C. Je to spíš lehčí.

Nyní bude horizontální „choďák“ A a B k žebříku, který je již vidět.

Výhled na soutěsku a údolí. Celá ferrata má 140 výškových metrů, žebřík je někde blízko k polovině.

Jde se na žebřík.

Hliníkový žebřík drží v pohodě, samotnému žebříku není co vytknout. Ale ten přelez ze skály na něj je určitě naschvál hodně ale hodně vzdušný. Z té fotky to tak nevypadá, možná lepší kouknout na video.

Po žebříku (A/B) se leze v pohodě.

Nad žebříkem následuje lehké Béčko.

A nyní pár kroků choďák ke křižovatce, kde se dá vlevo nouzovým výstupem z ferraty odejít. Dojde se velice rychle k sestupové cestě.

Z křižovatky totiž nahoru následuje nejtěžší úsek C/D, alespoň to tvrdí topo obrázek na bergsteigen.com. Za sebe bych neřekl, že je to nějak těžší než předchozí lezení, klidně bych tomu nechal jen Céčko. Ve výsledku tahle drobná nuance ovlivnila celkové hodnocení ferraty: bergsteigen.com říká C/D, kdežto místní cedule tvrdí jen C.

Následuje lezení B/C, po něm další úsek C. Nějak v tom nevnímám rozdíl, protože jsem začal hodně spěchat. Blíží se černé mraky a slyším z dálky bouřku. Nechci, aby mě to potkalo na skále.

Skála je hodně strukturovaná, takže se dá odšlapovat v pohodě. Teplota je šílená, prostě dusno před bouřkou, nejvíc mi vadí čůrky potu z helmy do očí a brýlí.

Aktuálně úsek obtížnosti B a za zatáčkou B/C už vidím krátký hliníkový můstek označený jako A/B.

Mostík je krátký, nedá se vlastně ani pořádně vyfotit 🙂

Za mostem lehčí Béčko a v podstatě do konce ferraty budou už jen lehčí pasáže A/B nebo nejvýše B.

Při pohledu dolů pod sebou vidím ten hliníkový mostík.

Valím co to jde, protože bouřka se fakt blíží.

Už mi připadá, že by mohl být konec ocelového lana, ale za každou další zatáčkou ferrata zase pokračuje dál. Délka odpovídá topo obrázku.

Už je tu více vegetace.

Výškově jsem určitě víc než 100 metrů od nástupu.

A ještě zatáčka, a další a ještě trochu lezení…

Dřevěné schody a cedule oznamují, že se blížím ke konci.

Po necelých 45 minutách jsem tedy na konci ferraty Endorphine. K posezení je tu hezká lavička. Opět hodně piju a otírám pot. Normálně bych asi šel o něco pomaleji a trvalo by to déle, odhaduju 55-60 minut.

Slyším víc a víc přicházející bouřku a tak spěšně vyrážím sestupovou cestou.

Cesta dolů je skoro celá jištěná ocelovým lanem.

Tady je to třeba choďák a pro zychlení ferratový set necvakám.

Ale tady je to klouzající skála a vůbec nevím, co následuje níže pod tím… takže raději cvakám.

Opět schody a chodníček.

A pro změnu opět hopsání po skále.

Pohled na protější stěnu soutěsky. Vpravo přichází oblačnost.

Dobré a složitější úseky se na sestupové cestě pořád střídají.

V jeden moment se naskýtá výhled na nejlehčí zdejší ferratu Familien Klettersteig. Jsou tam vidět lidičky s helmami, zrovna někde u vrcholovky.

Pokračuji v rychlém sestupu, na obzoru vidím déšť.

Sestupová cesta je kombinací všeho možného včetně schodiště.

A teď klouzavá skála. Nezbývá než se neustále držet ocelového lana a couvat dolů.

Tady se můžou sypat kameny a suť dolů, jsou tu i nějaké zábrany. Zřejmě proto je dole před nástupem ferraty varování…

Tady je vidět kousek ferraty, kterou jsem lezl – je ta první Céčková zatáčka v topo obrázku. V tomto místě mám fotku i obráceně z ferraty – když se vrátíte nahoru v článku – viděl jsem slézat lezce v tomhle místě, kde teď aktuálně slézám.

A kousek níže už je konec sestupové cesty, která se potkává s nástupovou cestou a tak je směr jasný. Sestup mi trval 15 minut, ale normálně (bez bouřky na obzoru) bych to šel asi déle, 20-25 minut určitě. K parkovišti je to ještě asi dalších 5 až 10 minut chůze skrz areál.

Shrnutí na závěr. Ferrata Endorphine Klettersteig je taková standardní zajištěná cesta nahoru po skále bez žádných záludností. V cestě je jeden hliníkový žebřík a později hodně jednoduchý kratičká hliníkový můstek. Převážnou část ferraty se šlape po dobře strukturované skále, v několika místech je pár kramlí typu B. Není tu nic nebezpečného. Stoupá se celkem 140 výškových metrů a to je vlastně jediná challenge: zvládat pohled z výšky dolů do údolí soutěsky. Ve čtvrtině cesty je odpočinková odbočka, zhruba v polovině je možnost únikové cesty. Na konci ferraty nahoře je lavička. Náročná (v uvozovkách) je i sestupová cesta, která je v podstatě téměř celá také ferrata jištěná ocelovým lanem, ale lehká s obtížností A nebo A/B.

Co mě překvapilo, jsou rozdílné informace o ferratě. Standardně čerpám údaje z webu bergsteigen.com. Většinou všechny další weby (ať už české nebo zahraniční) pak slepě a dlouhodobě přebírají informace z bergsteigen.com a nikdo si ani nevšimne, že někdy údaje jsou zastaralé nebo už vůbec nesedí, protože došlo třeba k přestavění ferraty nebo to byl už na začátku špatný údaj. Proto tady na svém webu píšu údaje, které jsem sám naměřil. Takže Endorphine Klettersteig se na místě jmenuje Endorphin bez písmene E na konci. Bergsteigen.com říká celková délka 210, obtížnost C/D, leze se 60 minut, nástup 15 a sestup 45 minut. Na místní ceduli se píše celková délka 300 metrů, obtížnost C, doba lezení 90 minut, nástup 15 minut a sestup 45 minut je stejný. Podle mého názoru je to Céčko, protože ten jediný úsek C/D nijak nevybočuje od ostatních B/C a C. Dobu lezení bych nad 60 minut nepřeháněl, nástup do 10 minut a sestup určitě kratší než 45 minut. Přiznávám, že jsem část lezl hodně rychle, protože se blížila bouřka, která pak přeháňku skutečně přinesla. Na rozdíl od Galitzenklamm Klettersteig bych tuhle Endorphine Klettersteig doporučil i dětem (obecně menším postavám) i začátečníkům.