Aletsch Klettersteig – 2. část
V tomto článku najdete pokračování povídání o ferratě Aletsch Klettersteig ve švýcarském kantonu Wallis. V první části jste viděli fotky z první poloviny ferraty na levém břehu přehradní nádrže Stausee Gibidum. Povídání skončilo v momentě, kdy jsme překonali 80 metrový lanový most. Přestože je most ukotvený mnoha lany, stejně se docela houpal. Mostem jsme se dostali z levého břehu přehrady na pravý břeh, po kterém se budeme vracet k přehradní zdi. Ferrata na pravém břehu je o něco těžší než levý břeh, kde je vyznačená obtížnost maximálně A.
Po doplnění energie krátkou svačinou pokračujeme dál. Podle průvodce teď chvíli jen půjdeme, až dojdeme k desetimetrové kolmé stěně.
A už vidíme avizovanou stěnu s obtížností B/C. Úroveň B/C je na téhle ferratě maximum a takové úseky by tu měly být postupně celkem tři.
Stěna je kolmá, ve spodní části i lehce převislá. Ale hurá, konečně standardní kramle, ne jen ty jednoduché zahnuté tyčky.
Kolmice nahoru se leze po kramlích docela pohodově. Co je těžší, je potřeba současně cvakat karabiny. Jakmile cesta změní směr horizontálně doprava, už se zase šlape na zahnuté tyčky, chjo.
Ferrata pokračuje choďákem po lesní cestě.
Opět se objevují ocelové tyče pro nohy na položené skále nad vodou.
Břeh přehrady se kroutí jak had, chvílemi je vidět lépe dopředu na přehradní zeď a někdy zase jen na dozadu na přítok.
Některé momenty vypadají dost vzdušně nad vodou.
A některé úseky jsou jen choďák.
Další odvážnější vzdušnější úseky nad šplouchající vodou.
Dostáváme se na krátký lanový most, který tvoří 4 ocelová lana.
Úsek pod převisem není těžký.
Po dalších 8 minutách se dostáváme ke kolmé stěně, kde se bude šlapat po zavěšené kládě. Úsek za kládou je lehce převislý a trochu tahá za ruce. Pravděpodobně jde podle obrázku o poslední (třetí) B/C úsek ferraty Aletsch Klettersteig.
Po přelezení tohoto těžšího úseku máme pocit, že se blížíme ke konci ferraty. Alespoň podle topo obrázku by to tak mělo být.
Přehradní zeď se blíží, ale stále je ještě dost daleko před námi. Dopředu prozradím, že odsud nám to k přehradní zdi trvalo ještě přes půl hodiny, přestože v topo obrázku jsme už téměř na konci.
Další kláda na zemi a opět tyčky ve skále pro nohy.
Za zatáčkou se objevuje další kláda a tentokrát jako most.
Jistící lano prochází vyvrtanou dírou ve skále.
Na mostě je k dispozici pro jištění a ruce pouze jedno ocelové lano. Hloubka pod kládou zatím není vidět, záleží na úhlu pohledu, podívejte se na další fotky, které vypadají už víc vzdušněji.
Zvláštní je, že tenhle most není na topo obrázku zakreslený. Obecně je poslední část ferraty na topo obrázku značně zjednodušená.
Cesta pokračuje po tyčkách v kolmé stěně a vzápětí zase po zavěšené kládě.
Přehradní zeď a konec ferraty se pomalu blíží, ale najednou vede cesta výrazně výškově od vodní hladiny nahoru.
Ještě před chvílí jsme byl pár metrů nad vodou, teď jsme dost vysoko.
Autoři ferraty asi chtěli umožnit lezcům udělat hezké fotky celé přehrady.
Cesta vedla o dost jižněji od úrovně přehradní zdi a teprve teď jsme na konci ferraty. Vedou odsud schody dolů na přehradní zeď.
Zbývá přejít po temeni přehradní zdi, abychom se vrátili na levý břeh přehrady.
Tady je vidět konec ferraty a schody, kterými jsme sešli dolů.
Koryto pod přehradou je aktuálně vyschlé. V mapě je nakreslená turistická stezka podle koryta až do obce Naters. Ale u parkoviště jsme viděli cedulky, že se do oblasti nesmí z důvodu nebezpečí zvýšeného průtoku vody. Podobná cedulka je i u ferraty: varuje, že se nemá nikdo dlouhodobě zdržovat u vodní hladiny, protože se její výška může nenadále změnit z důvodu hydroenergetického provozu.
Na levém břehu nás čeká vyšlapání dlouhého schodiště, abychom se dostali na úroveň parkoviště. Z pověšených cedulek je zřejmé, že tu kromě ferraty není žádná jiná turistická cesta a je sem přístup zapovězen.
Měřidlo výšky hladiny vody ukazuje přes 100 metrů. Přehradní zeď je podle wiki vysoká 122 metrů a délka hrdla je přes 320 metrů.
A ještě závěrečné fotky na přehradu z levého břehu.
Zpátky na parkoviště jsme došli po více než 3 hodinách od začátku lezení. Průvodce říká délku ferraty 2:45 a k tomu 5 minut nástup a 15 minut návrat, tedy celkem 3 hodiny 15 minut. To odpovídá, jen bych nepočítal nástup 5 minut, protože ferrata začíná v podstatě téměř u parkoviště. Návrat 15 minut přes temeno přehradní zdi odpovídá. K tempu musím říct, že jsme šli poměrně pomalu, protože bylo horko. A v polovině ferraty jsme asi čtvrt hodiny pauzovali se svačinou. Tedy časově ukazuje průvodce spíš nadhodnoceně.
Obtížností je ferrata Aletsch Klettersteig určitě nejvýše B/C. Levý břeh je úplně lehký, hodnocení A je v pořádku. Kdo nechce jít těžší úseky, může po projití levého břehu nejít na lanový most, odbočit doleva nahoru a pokračovat turistickou cestou přes kopec zpět. Těžších úseků B/C je na pravém břehu jen pár. Ale tady bych upozornil, že topo obrázek úplně nesouhlasí. Podle mě je těžších úseků více, stejně jako krátkých lanových mostů. Most po kládě není zakreslený vůbec. A také mám pocit, že pravý břeh nesouhlasí proporčně: v obrázku je závěrečná část jakoby zhuštěná. Na samotné lezení to nemá vliv, jen člověk má z obrázku pocit, že už je skoro na konci a ono zbývá k dolezení pořád ještě docela dost metrů.
Ferratu Aletsch Klettersteig bych doporučil všem, i začátečníkům a dětem. Není tu nic nebezpečného ani nic extra složitého. Lanový most je hezky dlouhý, sice se docela houpe, ale šlape se po širších panelech a ne třeba po jednom laně, takže se docela dá. Měli jsme helmu, pro jistotu, hlavně na pravém břehu by mohlo něco přilítnout shora ze skal. Parkování bez problémů. Bez auta by se sem asi dalo dostat kombinací autobusem a pěšky, ale v tomhle vedru bych kopec z města Brig šlapat nechtěl.
První část povídání o ferratě Aletsch Klettersteig je v samostatném článku.
