Aletsch Klettersteig – 1. část

Ferrata Aletsch Klettersteig na přehradě Stausee Gibidum je naše první ferrata ve Švýcarsku. Podle průvodce jsme věděli, že jde o traverzové lezení kolem dokola přehrady s obtížností B/C a že celkem by měla trvat tři hodiny. Parkovat by se mělo dát v podstatě u nástupu na ferraty. Říkali jsme si, že je to dobrá volba pro první rozlez tady ve Švýcarsku. Předpověď hlásí na dnešní den vysoké teploty, ale v nadmořské výšce 1450 metrů a ještě kolem vodní nádrže by mohlo být snad trošku přijatelněji. Strmé a vysoké svahy kolem by mohly chvílemi vrhat stín.

Z města Brig, resp. k němu přidružené části Naters jsme vyjeli nekonečnými serpentinami do vesničky Blatten bei Naters. Projeli jsme skrz a podle navigace dojeli až k přehradě, kde je legální neplacené parkoviště. Soudě podle dopravního značení pravděpodobně funguje jen v letním období. Přímo na parkovišti je informační cedule k ferratě. Kapacitně se sem vejde odhadem 20+ aut. Kromě zájemců o ferratu tady asi nikdo jiný parkovat nebude, není tu kam jinam jít.

Parkoviště se nachází odhadem 50 metrů nad úrovní přehradní zdi, takže na vodní nádrž máme pěkný výhled.

Ferrata začíná vlastně téměř u parkoviště. Cílem bude obejít celou vodní nádrž po jejím okraji. Doporučený směr je po směru hodinových ručiček, ale technicky vzato by to šlo i obráceně.

Jdeme lesní pěšinou podél ocelového jistícího lana a potkáváme první žebříček.

Pokračujeme po navrtaných tyčkách ve skále. Už teď prozradím, že tenhle způsob umělých stupů pro nohy na ferratě Aletsch Klettersteig převažuje. Klasické kramle ve tvaru písmene U tu jsou v naprosto minimálním počtu.

Tyčky jsou docela dlouhé, že se na jednu dají postavit obě nohy. Konec tyčky dál od skály je zahnutý směrem nahoru – asi aby bota nesklouzla z tyčky pryč – což se ukazuje spíš jako nepohodlné místo pro položení nohy, takže se člověk snaží šlapat na každou tyčku jen jednou nohou na tu rovnou část.

Cestou míjíme sošku madony schovanou před převisem.

Cesta vede střídavě lesním terénem a po položené skále po tyčkách.

Pod námi žbluňká voda nádrže. Přelézáme první lanový mostek, krátký, ale jen ze dvou lan: jedno pro nohy, druhé lano pro ruce a jištění.

V místě chybějících podpor pro nohy je připevněná kláda.

Řešení s kládou se opakuje, tentokrát jako mostek.

Ohlédnutí zpět k začátku ferraty a na přehradní zeď.

Další kláda pro nohy.

Na parkovišti stála další dvě auta – tedy předpokládáme, že někdo jde na ferratě před námi. Zkoušíme očima na druhé straně nádrže hledat, jestli neuvidíme nějaké lezce. Skála na druhé straně vody vypadá mnohem kolmější než jdeme teď my.

Další kláda pro nohy. Za hranou se nám otevírá pohled na hory za nádrží. Tam odsud pochází voda, která se v nádrži hromadí.

Lezení na ferratě je zatím v pohodě, s obtížností A se dá souhlasit.

Dávám se více fotek, protože některé pohledy vypadají zajímavě.

Zřejmě jsme před chvíli někde přehlídli odbočku, resp. rozdvojení ferraty nahoru, protože teď se shora jistící lano vrací a spojuje v jednu cestu. Předpokládám, že to byla obchozí varianta pro případ vyšší hladiny vody v nádrži, protože jsme pár metrů šli relativně hodně nízko u hladiny a taková cesta by mohla být neprůchozí. Co se týče hladiny vody – na začátku ferraty byla varovná cedulka, která upozorňovala, že se nedoporučuje zdržovat se poblíž hladiny, protože ta se může rychle změnit z důvodu hydroenergetického využívání přehrady.

Pokračujeme hladce dále po ferratě. Celá levá strana nádrže je označená jako obtížnost A a to souhlasí.

Dostáváme se výš a mezi stromy, odkud máme výhled na hlavní přítok do přehrady.

Někde tam v užším místě nás bude čekat lanový most pro přechod na druhou stranu nádrže. Mimochode, všimněte si lan, která nám vedou nad hlavou. To je lanovka, která vede z obce Blatten, resp. části Rischinen. V létě není v provozu. Pokud jsem dobře hledal informace, tak nebyla v provozu ani letos v zimě. Jedná se buď o pozůstatek starší lanovky nebo stavbu nové lanovky, která navazuje na něco dalšího, co teď reálně (už nebo ještě) neexistuje.

Ohlédnutí směrem zpátky.

Nyní pokračujeme jednoduchým lesním terénem.

Blížíme se k lanovému mostu, který tvoří perlu ferraty Aletsch Klettersteig.

Lanový most, nazývaný také jako Nepálský most, má délku kolem 80 metrů a umožňuje bezpečně překonat vodní nádrž na druhou stranu.

Je kotven pomocí spousty dalších lan pod mostem. Říkal jsem si, že je to zbytečně moc lan… ale při chůzi po mostě jsem pochopil, že pro jeho stabilitu se to hodí 🙂

Nohama se jde po ocelových profilech, což vypadá pohodlně, ale houpavost mostu je skutečně obrovská.

Dá se také pokračovat po stávajícím břehu nádrže a most vynechat.

Tady vede ještě kousek jistící lano ferraty, ale jenom kousek, pak se z toho stává jen turistická cesta. Tou se dá dostat zpátky do obce Blatten bei Naters. Tenhle okruh je vhodný pro turisty, kteří nechtějí jít po druhé straně nádrže ferratou, která je tam výrazně těžší než ta levá strana.

Ještě fotka na lanový most ze severní strany.

Hlavní přítok vody do nádrže.

Voda v přehradě Stausee Gibidum pochází převážně z ledovce Aletsch, což je nejdelší alpský ledovec vůbec. Tady je v celé své kráse – fotka je samozřejmě z jiného treku. Přehrada s ferratou Aletsch Klettersteig je směrem vlevo.

Tak a hurá na most. Houpy houp, houpy houp.

V polovině mostu ohlédnutí zpět.

Pohled z mostu na nádrž.

Pohled z polovinu mostu na přítok.

Hurá, konečně na druhé straně mostu.

Nyní je čas na krátkou svačinu. Od začátku ferraty jdeme přes hodinu a půl. Asi by šlo jít o něco rychleji, ale nespěcháme, je dost vedro. Podle mapy jsme „logicky“ v polovině okruhu kolem přehrady. Ve skutečnosti nás čeká teď těžší polovina ferraty, takže uvidíme na konci, jestli se pravý břeh povede projít do 90 minut, když tedy průvodce avizuje celkovou dobu ferraty 3 hodiny.

Pokračování povídání o ferratě Aletsch Klettersteig je ve druhé části.