Ferrata Gaetano Falcipieri Pasubio – 1. část

Celodenní trek s ferratou Gaetano Falcipieri byl úžasný. Nachází se nad údolím Val Pasubio a hlavní atrakcí je Cesta 52 skalních tunelů, která se v italštině jmenuje „Strada delle 52 Gallerie„. Skrz tunely vede turistická cesta a dá se jít oběma směry: jak nahoru, tak dolů. Paralelně s touto turistickou cestou vede nahoru ferrata a právě z této ferraty tady uvidíte fotky. Cestu dolů jsme pak šli všemi tunely a o tom je jiný článek.

Celý trek začíná v nadmořské výšce 1216 metrů nad mořem a vede přes vrcholy ve výšce kolem 2030 až 2040 metrů nad mořem až k chatě Rifugio Papa v nadmořské výšce 1928 metrů. Výchozím místem je Bocchetta di Campiglia, což je už sama o sobě samota v horách, ale je tu pomník věnovaný této lokalitě, jakoby oficiální turniket začátku cesty, k tomu jedna provozovna občerstvení a pak tři rozsáhlejší plochy pro parkování.

Na ferratu se vydáváme vpravo od pomníku a tedy vpravo od oficiálního začátku pěší Cesty 52 tunelů. Ferrata je označená jako obvykle cedulkou s doporučením správného vybavení.

Začíná se lesní cestičkou, která ale okamžitě prudce stoupá.

Po 10 minutách docházíme k místu, kde je další pamětní deska. Cesta je značená celou dobu červenými značkami na stromech, kamenech a na skále.

Jsme zadýchaní, protože cesta stoupá rychle vzhůru. Při ohlédnutí vidíme jednu z ploch parkoviště u začátku treku. Během 10 minut jsme vystoupali docela vysoko.

Při pohledu před nás si říkáme, že tam někam jdeme. Ve skutečnosti vede naše cesta mnohem dál. Přeci jenom je to celodenní trek.

Narážíme na první ocelové jistící lano ferraty. U takhle dlouhé ferraty je dobrý nápad označovat úseky štítkem s číslem. Při případné záchraně nebo potřebě koordinace je to jednoznačnější určení polohy než GPS souřadnice. Škoda, že čísla úseků lan nejsou také v topo obrázku ferraty na bergsteigen.com.

Obtížnost ferraty je celkově uváděna jako B/C, což vychází z nejtěžších míst, přičemž tato místa B/C jsou na ferratě jen dvě. Jinak je obtížnost ferraty maximálně B, dost často A/B nebo jen A. Za to je patřičně dlouhá. Pokud je potřeba někde udělat lezecky těžší krok, tak jsou to maximálně 1 až 3 kroky, nic trvale souvislého.

První ze dvou těch těžších míst B/C je hned tady: a je to proto, že se slézá kousek dolů. Slézání na ferratě je vždycky těžší, protože člověk neví, kam a na co bude šlapat nohama a přitom postupně musí přecvakávat jištění níže.

Asi na dvou místech tady z ferraty je možné uhnout a utéct zpět na turistickou Cestu 52 tunelů. Odbočky jsou nakreslené v topo obrázku a jsou rozeznatelné i ve skutečnosti.

Už jsme zase o kousek dál a při ohlédnutí zpět vidíme dvě skalní špičky, přes které jsme před chvíli šli. Autoři ferraty jakoby nás chtěli protáhnout po všech vyčnívajících bodech v krajině. Kdyby bylo cílem jen dosáhnout co nejrychleji a nejsnadněji vrcholu, dalo by se to obejít nejsnazší cestou a zrychlit tempo. Ale my tu jsme proto, abychom si to prošli celé a kochali se u toho přírodou.

Jak jsem už psal, většina ferraty je lezecky lehká – zato vede do pořádného kopce. Dneska v srpnovém dni je pořádné teplo, i když tady není úplně tak strašné horko jako předchozí dny dole u jezera Garda. Přeci jenom je tahle ferrata ve vyšší nadmořské výšce: mezi 1200 a 2000 metry na mořem.

Malý tunýlek se stínem 🙂

Při ohlédnutí zpět vidíme vrcholky, přes které jsme před chvíli procházeli. Pod kopcem je vidět kousek silnice a část parkoviště (vpravo).

Neustále stoupáme a to je s plnými batohy namáhavé. S sebou máme kromě oblečení také velké množství vody k pití, protože průvodce varuje, že kromě chaty Rifugio Papa (na konci ferraty) není cestou žádná jiná možnost občerstvení nebo vodního pramene.

Ocelové jistící lano se objevuje jen v úsecích, kde se jištění hodí.

Při ohlédnutí zpět vidíme, jak rychle výškově stoupáme.

Konečně kousek klasického ferratového lezení po skále s ocelovým lanem.

Před námi nás čeká žebřík (na fotce vpravo).

Už se blížíme k žebříku.

Obtížnost žebříku je v průvodci jako čisté Béčko.

Nad žebříkem pokračuje ferrata traverzem vpravo.

Při ohlédnutí zpět na žebřík je kromě jiného vidět i širší písčitá cesta – vypadá sice blízko, ale nejde k ní sejít. To je ta turistická Cesta 52 tunelů – tou půjdeme cestou dolů na konci dnešního dne.

Ferrata pokračuje po skále diagonálním traverzem vpravo a nahoru. Jistící lano je v dobrém stavu.

Výhledová fotka zpět do údolí Val Pasubio.

Obtížnost je tady A/B a leze se bez problémů.

Ocelové jistící lano skončilo a pokračuje horská pěšinka většinou po kamení.

Pořád stoupáme vzhůru výš a výš.

Opět je možné zahlédnout jedno z parkovišť u začátku ferraty.

Pod námi je vidět Cesta 52 tunelů: na fotce jsou konkrétně dva tunely.

Naše cesta je nyní choďák a pokračuje stále do kopce.

U tohoto úseku je v topo obrázku obtížnost 1-, což znamená nejlehčí možné lezení, ale bez ferratového lana. Přijde mi to přehnané, o lezení bych nemluvil – prostě se člověk škrábe po kamenech a po položené skále šlape nahoru.

Tady je ohlédnutí zpět, kde vidíme, jak jsme prošli cestičkou všechny vrcholky – na fotce zleva v dálce směrem doprostřed fotky. Aktuálně jdeme už 3 hodiny z parkoviště od začátku cesty.

Otevírá se nám nádherný pohled na část Cesty 52 tunelů. Vidíme tam i skupinky turistů jdoucích směrem nahoru.

A tady už jsme dobyli první pojmenovaný vrchol na ferratě: Cima Laita. Aktuální nadmořská výška 1881 metrů, tedy z parkoviště jsme zdolali přes 650 výškových metrů.

Nyní cesta kousek traverzuje.

Traverz po vrstevnici netrvá moc dlouho a opět pokračuje stoupání vzhůru.

Výhledy jsou famózní.

Výhled na severní stranu masivu je neméně zajímavý.

Ohlédnutí zpět: vlevo na fotce jsou vidět vrcholky, přes které jsme dnes šli.

Stoupání pokračuje.

Vpravo na fotce vidíme před námi něco, co by mohl být kříž na dalším vrcholu.

A skutečně: dobyli jsme další pojmenovaný vrchol ferraty: Cima Cuaro. Nadmořská výška 1939 metrů, čili skoro o 60 metrů výše z předchozího vrcholu Cima Laita.

Výhled na Cestu 52 tunelů je pohádkový. O to horší je zjištění, kam ferrata směřuje a že budeme muset vylézt na tu skálu před námi – na fotce vpravo.

Obrázek z průvodce souhlasí: sestupujeme ferratou s ocelovým lanem dolů do takového sedla mezi dvěma masivy.

Sestup dolů má obtížnost B/C a je to druhé ze dvou nejtěžších míst na celé ferratě.

Sestup dolů je vždycky těžší, když člověk nevidí dobře pod nohy, kam šlape a kam by se dalo šlápnout.

Konečně jsme slezli do sedla, abychom za chvíli opět šplhali po ferratě nahoru na protější masiv.

Sedlo se jmenuje Forcella Camossara a je tu možné přerušit ferratu a utéct na turistickou Cestu 52 tunelů. Jsme v nadmořské výšce 1875 metrů.

Ještě celkový pohled na skálu, kterou jsme teď slezli dolů (B/C).

Pokračujeme výlezem po ferratě na další masiv.

Obtížnost je tu maximálně Béčko, ale i tak už jsme dost znavení. Od začátku šlapeme 4 hodiny, pořád na sluníčku.

Skála je tu parádně strukturovaná.

Ohlédnutí zpět nám ukazuje, jak dlouhý diagonální výlez jsme absolvovali: zprava doleva přes všechny ty vrcholky.

Další stoupání na skálu před námi nás nemilosrdně čeká.

Někde jsou na ferratě kramle, ale většinou se šlape jen po skále.

Další ohlédnutí zpět: tam po vrcholcích jsme všude dneska lezli.

A tady ještě ohlédnutí na úsek, kde jsme slézali to B/C.

Místy jdeme choďák, místy je natažené ocelové lano.

Rozhled do údolí Pasubio je famózní.

Cesta před námi opět pokračuje nahoru. Ťap ťap ťap…

Opět následuje úsek s ocelovým lanem.

Míjíme dřevěný vrcholový kříž, ale vrchol v mapce nemá jméno.

Nyní pokračujeme spíš traverzem a před sebou vidíme fotogenické kamenné schodiště. Značená cesta ale vede vpravo a schodišti se bohužel vyhýbá.

Před námi vidíme vrchol s kovovým velký křížem – to bude jistě Cima Forni Alti, další vrchol naší ferraty.

Míjíme cedulku s informací o ferratě – pravděpodobně se tady dá odbočit na turistickou cestu a tedy i obráceně z turistické cesty přejít na ferratu. V topo obrázku ferraty tahle křižovatka není zakreslená.

Pokračujeme dál, už abychom byli na vrcholu u kříže.

A jsme tu: vrchol Cima Forni Alti v nadmořské výšce 2023 metrů. Ze startovního bodu Bocchetta di Campiglia ve výšce 1216 metrů nad mořem jsme tedy po 4,5 hodinách překonali téměř 800 výškových metrů. Dáváme svačinovou pauzu prodlouženou o dalších 10 minut hledáním kešky…

Pokračování popisu 2. části ferraty následuje v dalším článku. Více fotek ze sestupové zpáteční Cesty 52 tunelů najdete ještě v dalším samostatném článku.