Falkors bouldering centre Riga

Boulderovka Falkors bouldering centre v lotyšském hlavním městě Riga byla druhá boulderovka, na kterou jsem zavítal při cestě po pobaltských zemích (Litva, Lotyšsko, Estonsko). Dovnitř jsem vcházel plný očekávání, protože Falkors se na webu chlubí heslem „největší boulderovka v Pobaltí“. Pojďte se podívat na pár fotek, jak to tady vypadá.

Půdorys boulderovky Falkors tvoří velký obdélník, ale lezení je rozloženo do dvou (nebo možná spíš tří) prostor, mezi kterými vede lomená průchozí cesta. Oproti předchozí návštěvě boulderovky Bonobo Climbing v litevském hlavním městě Vilnius je to tady mnohem méně přehledné.

Lezecké profily nabízí standardně všechny možné sklony: kolmice, převisy i rajbasy.

Mám problém udělat fotky, aniž bych fotil lezce. Boulderovka působí poměrně zaplněně, i když ten počet lidí tu teď není obrovský. Lezu zde úplně stejně jako na Bonobo ve Vilniusu až v pozdějším večerním čase mezi 18:30 a 21:00, ale tady je to prostě plnější. Přidám sem pro orientaci geografické informace: Litva 2,8 milionu obyvatel, Lotyšsko 1,84 mil. obyvatel, město Vilnius 619 tis. a Riga 590 tis. obyvatel.

Sortiment chytů a struktur je moderní – v podstatě už zbytečná věta, protože na většině boulderovek už není v tomto ohledu co komentovat.

O něco „horší“ tu je značení obtížností boulderů, které je pomocí barevných pásků u startovních chytů a také u topu. Barva pásků je podle stupnice, která bohužel není vidět odevšad, takže jsem se musel posloupnost barev na začátku dnešní návštěvy naučit. Využití číslic (jako bylo minule v Bonobo ve Vilniusu) mi přijde mnohem jednodušší pro orientaci a to pro každého.

Boulderovku Falkors jsem našel v aplikaci TopLogger s možností zapisovat přelezené bouldery. Na zapisování jsem neměl dnes čas, ale v aplikaci vidím celkový počet boulderů 177. Z pobaltských zemí je místní boulderovka v této aplikaci jediná, takže nemůžu porovnávat přesná čísla.

Na samonosném bloku nacházím zajímavé struktury a také velkoobjemové struktury s lehkými balančními bouldery.

V zadní části boulderovky Falkors jsou další a další bouldery. Barevná plocha překližky mi přijde nejen jako dobré oživení, ale hlavně umožňuje vyniknout bílým chytům, které jsou špatně rozpoznatelné na bílé překližce, která se často používá třeba v Čechách. Na druhou stranu bílé plochy možná dělají celý prostor o něco „světlejší“ než když je celá plocha natřená sytou tmavou barvou. To ještě v kombinaci s osvětlením a barvou dopadiště atd.

Mají tu zajímavé bouldery na rajbasu v různých obtížnostech. Vlevo je hrana s černou páskou, tedy se nepoužívá, bylo by to moc jednoduché.

Vestavěná (vecpaná) místnost v patře, ať už je to sklad, šatna nebo kancelář, ubírá prostor v hale a připomíná mi to starší boulderovky, kde je v dnešní době znát, že by to chtělo větší prostor. Současná boulderovka Falkors zabírá podle webu 1400 metrů čtverečních a byla otevřená pravděpodobně v roce 2021. Dodavatelská firma Falkors Walls (Falkors Group) na webu uvádí, že připravuje v Rize ještě větší lezeckou stěnu s rozsahem 4500 metrů čtverečních. Mimochodem firma (a stěna) patří muži jménem Rolands Ruģēns, což je špičkový lotyšský lezec, jenž také závodil v rámci Světového poháru.

Obtížnosti boulderů jsou označené barevnými páskami u startovních chytů (a u topu) podle stupnice od bílé po černou.

Podobně jako na stěně Bonobo ve Vilniusu je i tady pár linií pro lezení s lanem a navijáky. Výška stěny je ale poměrně malá, je to spíš jenom taková ochutnávka. Mimochodem, tipnete si nadmořskou výšku nejvyššího bodu Lotyšska? Nemusíte hledat, je to 312 metrů nad mořem. Sousední dvě země jsou na tom podobně: Litva 294 metrů a Estonsko 317 metrů nad mořem.

V levém sektoru se asi ani moc neleze, když je tam uskladněný materiál.

Pro trénink tu mají spray-wall a moonboard.

Nechybí ani obvyklé vybavení posilovny.

Tuhle cedulku jsem musel vyfotit: docela mě pravidla postihu za čmárání na překližku pobavila 🙂

Dalším překvapením byl systém kontroly vstupu. Ještě před návštěvou boulderovky jsem si udělal online registraci jako nováček – to bývá dnes obvyklé. Na místě jsem zaplatil jednorázové vstupné. Do prostoru lezení se vchází přes turnikety, přičemž pro identifikaci se nepoužívá nějaký další prvek typu čip nebo karta. Ale používá se buď QR kód zákaznického účtu anebo obličej po té, co si člověk uloží svou fotku do profilu zákazníka. Vzhledem k tomu, že pánské šatny a toalety jsou umístěné ještě před turniketem, potřebuje lezec projít turniketem vícekrát. Použití obličeje mi přijde zajímavé – nemusím nikde dávat pozor na čip, jestli jsem ho neztratil, a taky už má člověk těch fyzických čipů a karet víc a kdo se v nich má vyznat. Nemám představu o spolehlivosti, ale vzhledem k tomu, že kamera byla realizovaná mobilním telefonem, a dnešním možnostem AI, to klidně může fungovat.

Recepce dohromady s barem nabízí obvyklé služby. Schodiště vede do patra, kde je další prostor pro cvičení.

Tohle je fotka z lehce ponuré a tmavé chodby schodiště, které vede (bez žádných dalších dveří) asi přes tři patra.

Boulderovka Falkors bouldering centre Riga se nachází v této budově v nejvyšším patře. Z veřejné silnice se vchází do celého „průmyslového“ areálu průchodem vpravo.

Vchod do budovy s boulderovkou je společný s dalšími firmami a nejméně jedním dalším sportovištěm (MMA).

Z návštěvy boulderovky Falkors jsem měl celkově dobrý pocit. Bouldery byly zajímavě postavené a bylo co zkoušet. Jako pozitivní bych vyzdvihl inovaci se vstupním turniketem reagujícím na obličej (nemusím s sebou tahat čip/kartu/mobil třeba pro cestu na wc) a také barevné profily, na kterých jsou dobře vidět bílé chyty 🙂 Jedinou připomínku bych měl k označení obtížnosti boulderů pomocí barevných pásek – to mně osobně přijde zdržující a nepřehledné, doporučoval bych přejít na značení číslicemi – viditelné a jasné. Co se týče velikosti boulderovky, nemám důvod rozporovat tvrzení na webu, že Falkors je největší boulderovka v Pobaltí. Počet boulderů (podle aplikace TopLogger) 177 není malé číslo, nicméně v řadě zemí v Evropě je více stěn s větším počtem boulderů. Zatím můžu srovnat Falkors pouze s litevskou stěnou Bonobo ve Vilniusu a za pár dní ještě navštívím boulderovku Kivi Climbing v estonském Tallinnu a boulderovku Fabrique work and climb v litevském městě Klaipėda – dopředu můžu prozradit, že tyto tři stěny jsou rozsahem menší než Falkors tady v Rize. I když třeba Bonobo ve Vilniusu se mi líbila více svou jednoduchou přehledností a estonská Kivi Climbing v Tallinnu mi přišla hezčí atmosférou a komunitou lezců. Ale z jedné návštěvy nejde dělat závěry, důležité je, že se tu dobře leze. Doporučuji k návštěvě!