Felix‘ Himmelsleiter – Klettersteig Spielmäuer

Už podle názvu Felix‘ Himmelsleiter je jasné, že jde o žebřík do nebe. Jde o největší atrakci v rámci ferratového parku Spielmäuer. Nebeský žebřík je součástí ferratové cesty obtížnosti D, která se nachází na skále v horní části nad ferratovou cestou Olivers Mariazeller Steig obtížnosti B/C. Je to varianta, kterou je možné zvolit, ale není povinná. V cestě Olivers Mariazeller Steig se dá také pokračovat a dokončit lehkým výlezem A a A/B bez žebříku.

Pojďte se podívat na fotky ze žebříku. Začneme v místě těsně pod žebříkem a navazuji na povídání o ferratové cestě Olivers Mariazeller Steig.

Z dálky vypadá žebřík v převisu skály brutálně.

Jde o lanový žebřík, který je několika kovovými konzolemi připevněný ke skále. Z umístění a podle instrukcí je jasné, že se leze vnitřkem – tedy mezi žebříkem a skálou. Takže to vlastně není lezení v převisu… ale spíš adrenalin z jiného důvodu.

Dolezl jsem ke spodní konzoli upevňující žebřík. Cedulky říkají, že se má lézt výhradně po jednom.

Konstrukce lanového žebříku je z dvojitých lan.

Důležité je si všimnout, že jistící ocelové lano je na skále.

Pohled pod nohy 🙂

Lezec leze vlastně nikoliv převislý úsek, ale úsek položený, takže lehký… jenom tedy čelem do údolí, do vzduchu, do prázdna 🙂

Cvakám karabiny za zády na jistící lano na skále.

Ohlížím se na poslední úsek vedoucí k žebříku. Dva borci, co lezou za mnou (pode mnou), mi slíbili fotku mého lezení – viz dále v článku. Dvojice dál na skále je ta dvojice, která lezla Olivers Mariazeller Steig přede mnou a u kterých jsem doufal, že je budu mít vyfocené na žebříku, ale oni po delší diskuzi na žebřík vůbec nešli – teď tam pauzírují a fotí oni mě 🙂

Lanový žebřík není ani moc uvolněný nebo houpavý, jak by mohl být.

Když si člověk stoupne nebo sedne při focení na ocelové konzole držící žebřík, tak je to úplně v pohodě. Konzole jsou maximálně stabilní.

Fotky mého lezení žebříku od kolegů.

Vidíte cvaknuté karabiny ferratového setu na jistícím laně na skále (za zády). To je jediné divné, že jsem se musel opakovaně ohlížet za sebe, jestli už je čas přecvaknout karabiny kvůli další kotvě na jistícím laně.

Žebřík má v topo obrázku obtížnost C/D, ale vlastně tak těžké to není. Spíš je to o hlavě, ten adrenalin a vzdušnost dělá svoje. Nejtěžší místo je až to nad žebříkem, kdy se přelézá ze žebříku zpět na skálu. Ale je tu mraky kramlí.

Borec lezoucí po mně teď bude muset přetočit tělo o 180 stupňů čelem ke skále a to místo je v topo obrázku označené jako Déčko.

Pak ferrata pokračuje lehčím úsekem A/B traverzem doprava.

Nohy po kramlích.

Borec prolézá zrovna to nejtěžší místo a za chvíli si bude moci odpočinout.

Ferrata zdaleka nekončí a pokračuje dalším C/D úsekem na skalní stěně s patřičnou vzdušností. Je tu spoust kramlí pro nohy, ale je potřeba zabrat i rukama.

Pokračuje se vertikálně vzhůru.

Pohled do údolí. Možná zahlédnete borce v místě nad žebříkem.

Lezení pokračuje úseky B/C a C. Připadá mi, že autoři ferraty chtějí provést lezce co nejvíce po skále a nejzajímavějšími místy, rozhodně to není „jen nejkratší cesta nahoru ven“. Palec nahoru.

Lehký choďák předznamenává konec ferraty. Dole v údolí je vidět křižovatka, vlevo od ní dvě budovy Gasthaus Post, kde je dnes zakázané parkování (pro lezce). Dnešní legální parkoviště je uprostřed fotky – jakoby v linii ocelového lana než protne silnici 🙂

Ještě pár metrů lezení.

Vrcholová knížka.

A ještě pár lezeckých kroků.

A úplný konec ferraty Felix‘ Himmelsleiter.

Odpočívám na lavičce a čekám na borce lezoucí za mnou, abychom si vyměnili fotky.

Ferratovou cestu Olivers Mariazeller Steig v kombinaci s ferratou Felix‘ Himmelsleiter jsem vylezl dohromady za 45 minut, přičemž průvodce uvádí 60 minut. Následuje sestup dolů, který na parkoviště trvá hodinu a myslím, že nejde nijak o moc zrychlit. Na sestupové cestě se dá vidět místní skalní zajímavost Teufelsbrücke – Ďábelský most. Víc o sestupové cestě v popisu sousední ferratové cesty Tristans Kirchbogensteig – Klettersteig Spielmäuer.

Přidávám ještě fotku z parkoviště, tedy hodně z dálky. Dá se tam najít žebřík a i několik lezců. Nápověda: od středové osy fotky mírně vlevo jsou prohromadě asi 3 vysoké stromy, vlevo od těchto stromů sjeďte svisle dolů – hned ten první (černý) převis – tam je žebřík.

Ferratová cesta Felix‘ Himmelsleiter je těžší ferrata v rámci ferratového lezení Klettersteig Spielmäuer. Nejde lézt samostatně, ale je to varianta odbočky a pokračování z ferratové cesty Olivers Mariazeller Steig. Hlavní atrakcí je adenalinový lanový žebřík, který se leze čelem do údolí a zády ke skále. Kromě žebříku pak pokračuje po vzdušné skále dál a lezec naleze ještě další desítky metrů s obtížností B/C, C a také C/D. Nejtěžším momentem je přelezení ze žebříku zpět skálu, kdy je potřeba se otočit celým tělem. Topo obrázek to označuje jako Déčko, podle kterého je určená celková obtížnost této ferratové cesty.

Moje hodnocení je, že to není až tak těžké. Lanový žebřík je uvázaný z dvojitých lan a je poměrně stabilní a moc se nehoupe. Stabilitu dodávají ocelové konzole držící žebřík – na nich se dá stát nebo i posedět. Náročnost je spíš o hlavě, nebát se. Kramlí je tu dostatek, i v tom nejtěžším místě D se dá dobře stát. Náročný u této ferraty je nástup ke skále a pak sestup – jak píšu v závěru článku o Olivers Mariazeller Steig – je potřeba mít fyzičku: nejdříve 45 minut vystoupat 300 výškových metrů nahoru a po dolezení ferraty hodinu sejít 500 výškových metrů strmou pěšinkou zpět k parkovišti.

Parkování je vyhrazené na níže uvedených souřadnicích, zdarma, pro několik (cca 10) vozidel. Dříve odkazované parkoviště u hospody Gasthaus Post je zavřené. Při vyčerpání kapacity parkoviště jsem neviděl moc dalších legálních možností k zaparkování. Odstavit auto na krajnici bych se bál, že nemusí zůstat bez následků.

Vpravo na skále je ještě jedna ferratová cesta Tristans Kirchbogensteig – Klettersteig Spielmäuer.