Olivers Mariazeller Steig – Klettersteig Spielmäuer

Ferrata Olivers Mariazeller Steig je vybudovaná v rámci ferratového parku Spielmäuer na exponované skále nad vesničkou Wegscheid, která se nachází jižně od města Mariazell. Samotná ferrata Olivers Marizeller Steig je docela „obyčejná“, ale dá se z ní pokračovat na navazují ferratovou cestu Felix‘ Himmelsleiter, ve které se leze po adrenalinovém a maximálně vzdušném lanovém žebříku – o tom píšu v samostatném článku. Ferrata Olivers Mariazeller Steig je obyčejná v tom smyslu, že na ní nejsou žádné speciální atrakce, ale určitě není příliš lehká. Papírově má obtížnost jenom B/C, ale řada lidí říká, že jim přijde těžší.

Skála s ferratami zřetelně vyčnívá nad údolím. Vyšší náročnost ferraty vyplývá i z těžšího nástupu. Je potřeba vystoupat z údolí (od parkoviště) téměř 300 výškových metrů k patě skály.

Krpál je to docela slušný.

Cestička se klikatí, jakákoliv případná zkratka mezi zatáčkami je o to strmější.

Z parkoviště ke skále se mi povedlo vysupět během 45 minut za neustálého otírání potu. Přestože je 8 hodin ráno, je ukrutné vedro. Průvodce uvádí nástupový čas 35 minut, ale řada komentářů potvrzuje, že je to chyba – i značky na místě obsahují údaj 45 minut.

Na ferratě už jsou vidět lezci. Ferrata je hojně navštěvovaná, potkal jsem tu dnes hodně lidí včetně začátečnických skupinek, které se posouvaly velice pomalu. Tahle ferrata Oliver Mariazeller Steig vede na skále vlevo, zatímco pár desítek metrů vpravo od ní je ještě jedna podobně rozsáhlá ferrata s názvem Tristans Kirchbogensteig – o ní píšu v samostatném článku.

Na skále se bude překonávat 190 výškových metrů. Včetně nástupu od parkoviště je celkové převýšení téměř 500 metrů, pohybujeme se v nadmořské výšce od 840 do 1350 metrů nad mořem.

Po příchodu pod skálu doporučuji okamžitě nasadit helmu, protože by mohl shora přiletět třeba kamínek, ferrata totiž vede nad hlavou.

Vyrážím cvakat.

Po cestě jsou na ferratě umístěné cedulky s názvy jednotlivých sektorů a dokonce s pořadovým číslem sektoru – škoda, že čísla nejsou na topo obrázku, který jsem měl z internetu, ani na tom ofoceném z informační tabule.

Ohlédnutí na počáteční pasáž ferraty.

Nohama se šlape na ocelové kramle nebo na skálu, která je hezky strukturovaná a zatím není až tak oklouzaná.

Dole jsou vidět další a další přicházející lezci.

Obtížnost lezení je podle topo obrázku B nebo A/B, ale v komentářích na více místech na internetu jsem četl názory, že to lidem přijde těžší.

Ferrata je z větší části na přímém sluníčku, jenom místy je malý stín – jako třeba zrovna na fotce.

Lezení je takové vzdušné, ale skála je hodně položená.

Ještě bude kousek stínu. Vidíte, že kramlí je tu opravdu hodně.

Někde asi tady je nejtěžší úsek, aspoň tedy podle topo obrázku, označený jako B/C. Všechny ostatní úseky jsou maximálně Béčko. Opět bráno podle topo obrázku. Ale mně to ani nepřišlo, celá ferrata mi připadá vyváženě stejně obtížná.

Ohlédnutí zpět: vidíte spoustu kramlí ve skále. Dole v údolí vesnička Wegscheid.

Lezení docela ubíhá a výška narůstá.

Položená skála, hodně kramlí, není co řešit.

Nahoře už je trošku zřetelněji vidět žebřík patřící do ferratové cesty Felix‘ Himmelsleiter, cíl mého lezení.

Výhled na údolí je nádherný. A hlavně je tu klid a ticho, žádný průmysl nebo dálnice na dohled.

Plánovaný žebřík už mám v linii nad hlavou. Vypadá dost drsně – je to převis? Nebo není?

Lezu místem, kde je na skále trochu mokro, ale nevadí, nohy nekloužou.

Těšil jsem se, že si udělám fotky, jak někdo leze po žebříku Felix‘ Himmelsleiter. Přede mnou lezla dvojice, ve kterou jsem doufal. Jenomže se rozhodli na žebřík nejít a pokračují lehkým výlezem z ferraty Olivers Mariazeller Steig – má to obtížnost A až do samotného výlezu.

Dělám si fotky a takticky chvilku čekám, až mě doleze dvojice borců za mnou. Zkusím se s nimi domlouvat, jestli mi udělají nějakou fotku na žebříku.

Jsem v místě, kde se ocelové jistící lano rozvětvuje. Lezení ferraty od paty skály do tohoto rozvětvení mi trvalo půl hodiny. Lehký výlez Olivers Mariazeller Steig pokračuje kontinuálně doleva, mělo by to být řádově ještě 10 až 15 minut. A doprava se odpojuje lano do ferratové cesty Felix‘ Himmelsleiter na žebřík. Tato ferrata má obtížnost D a více o ní najdete v samostatném článku. Předem prozradím, že dolezení mi trvalo 15 minut.

Později na žebříku jsem se ohlédl a zjistil, že ta dvojice, co lezla přede mnou, zastavila a naopak si dělali oni fotky mého přelezu žebříku Felix‘ Himmelsleiter 🙂 Naštěstí dva borci, co lezou za mnou, mi slíbili fotky… a ty najdete v dalším článku.

Ferrata Olivers Mariazeller Steig je hezká a nepříliš těžká ferrata na vzdušné skále nad údolím. Obtížnost B/C mi dávala smysl, ale jak jsem zmiňoval, existuje řada komentářů na internetu, že to lezcům přijde těžší. Přelezení jenom této ferraty bez pokračování žebříkem může trvat 40 minut (můj čas) až 60 minut (čas v průvodci). Doporučil bych jí i mírně pokročilým lezcům, možná tedy ne jako první ferratu vůbec úplným začátečníkům. Na ferratě není nic záludného, je tu dostatek kovových kramlí a pokud se šlape na skálu, tak není ještě tak moc oklouzaná, jak někdy skála bývá. Pro lezení této ferraty je dobré mít fyzičku, protože ke skále se šlape krpál 300 výškových metrů tři čtvrtě hodiny. Sestup po dokončení ferraty vede strmou lesní pěšinou, kterou to trvá na parkoviště hodinu a myslím, že to moc zrychlit nejde. Bolí z toho dost kolena (ne z ferraty, ale z nástupu a sestupu).

Na skále vpravo od ferraty Olivers Mariazeller Steig je zhruba stejně rozsáhlá ferratová cesta Tristans Kirchbogensteig. Podle průvodce je o něco těžší (obtížnost C), ale mně to nepřišlo. Opět jde o lezení ferraty na skále zhruba 45 až 60 minut, atrakcí je průlez skalním oknem. Bohužel není žádná lepší zkratka, pro přístup k této ferratě je potřeba znovu vystoupat krpál pod skálu a po dolezení ferraty sejít stejnou sestupovou cestu, ušetřit se dá pouze prvních/posledních 15 minut dole v údolí od/k parkovišti.

Parkování je vyhrazené na níže uvedených souřadnicích, zdarma, pro několik (cca 10) vozidel. Dříve odkazované parkoviště u hospody Gasthaus Post je zavřené.

Výhodou ferraty je, že se z ní dá pokračovat na Déčkovou adrenalinovou ferratu Felix‘ Himmelsleiter s lanovým žebříkem v převisu. Nevýhoda ferraty mě napadá jediná a to velká návštěvnost: možnosti předbíhání (a odpočívání) jsou omezené a být ve frontě na skále na přímém slunci není příjemné. Návštěvnost také souvisí s parkováním: při vyčerpání kapacity parkoviště jsem neviděl moc dalších legálních možností k zaparkování. Odstavit auto na krajnici bych se bál, že nemusí zůstat bez následků.