Diavolo via ferrata Andermatt

Ferrata Diavolo ve švýcarském Andermattu mě zaujala fotkami s výhledem na propletené mosty a klikatící se silnice v jakési rokli mezi skalami. Průvodce uvádí obtížnost B/C a časovou náročnost dvě a půl hodiny. Tak jsme se na tuhle ferratu vypravili. Městečko Andermatt se nachází v kantonu Uri v nadmořské výšce asi 1400 metrů nad mořem. V městečku žije jen asi 1400 obyvatel, prochází zde trať Matterhorn-Gotthard Bahn, která východním směrem stoupá do sedla Oberalppass a západním směrem vede tunelem pod sedlem Furkapass. Pod Andermattem vede v severojižním směru silniční Gotthardský tunel. Ale dost už zeměpisu, pojďme vyrazit na ferratu. Začínáme na parkovišti 46.646725534228615, 8.59040076932995.

Cestu k začátku ferraty nelze přehlédnout. Po levé straně se nachází restaurace.

Na skále před námi už vidíme lezce.

Vpravo míjíme Suvorovův památník. Dvanáct metrů vysoký památník je vytesaný do skály a připomíná boje z roku 1799 mezi napoleonskými vojsky a ruskými vojsky pod vedením generála Suvorova.

Památná bitva se tenkrát odehrávala na Ďáblově mostě (Teufelsbrücke), který představoval jedinou schůdnou cestu nad divokou vodou tady dole v úzkém kaňonu Schöllenen. Ďáblův most je ten spodní, samozřejmě od původní historické verze už předělaný. Ten horní most nad Teufelsbrücke je výrazně novější a v kombinaci s tunelem vpravo narovnal a zrychlil dnes využívanou silnici. Vzadu za dvěma mosty je ještě další a to železniční most, který teď není vidět a uvidíme ho později. Koneckonců výhled na Ďáblův mostbudeme mít z ferraty po celou dobu lezení. Jo a proč vlastně Ďáblův most? Legenda praví, že chytří lidé při stavbě mostu napálili samotného ďábla.

Pohled na pokračování rokle Schöllenen směrem na sever.

Našli jsme začátek jistícího ocelového lana a začínáme lézt ferratu.

Ferrata Diavolo má obtížnost B/C podle nejtěžšího úseku, ale ten B/C úsek je tu jen jediný a hned brzy zkraje. Poté je všechno lezení maximálně do obtížnosti B. Skála je mírně položená a je tu dostatek kramlí.

Při ohlédnutí zpět již vidíme všechny mosty: nový silniční, pod ním starý silniční a v pozadí most železniční. Vlevo vidíme budovu restaurace, podél které jsme procházeli. Za restaurací možná vidíte pár aut na parkovišti, ze kterého jsme vycházeli. A že to není oficiální parkoviště a informace v průvodcích je mylná, se ještě vrátím později.

Někde jsem četl, že ferratu Diavolo postavil snad nějaký majitel železářství :-). Množství železných prvků na této ferratě je úctyhodné. Píše se, že na ferratě je použito 350 kramlí, 700 metrů ocelového lana, 185 kotev a 2 žebříky.

Jak výhled směrem nahoru, tak výhled směrem dolů se bude celou dobu na ferratě opakovat a bude pořád stejný, jen z jiné výšky.

Lezení je skutečně lehké, člověk neví, co má chytat rukama dřív.

Ferrata vede lehce cik cak, ale pořád stoupá stejným směrem po položeném skalní masivu vzhůru.

Jak vidíte, kramlí je tu opravdu obrovské množství.

Výhledy do údolí na rokli a Ďáblův most jsou famózní.

V následujícím úseku je skála hodně hladká, ale kramlí je pořád obrovské množství.

Potkáváme žebřík místo kramlí.

Vlastní ferratou vystoupáme zhruba 480 výškových metrů. Nicméně kopce po obou stranách rokle mají mnohem větší výšku, protější skály jsou vysoké přes 1200 metrů měřeno od vodního toku dole v rokli. Špičky dosahují nadmořské výšky kolem 2600 metrů.

Vlevo je vidět část obce Andermatt, kam se budeme vracet při sestupu.

Odpočívací a kochací lavička je zrovna obsazená.

Opět velké množství kramlí.

A stále stejné výhledy do údolí rokle, jak jsem avizoval.

Tuhle fintu s vodovodním kohoutkem ve skále jsem už viděl vícekrát. Tady je neúplný, takže vtípek se dá hned prokouknout.

Obtížnostně je ferrata jednoduchá, žádné složité lezecké kroky. Jde jen o výdrž.

Blížíme se k závěru ferraty, vidím před námi vrcholovou knihu.

Kromě vrcholové knížky je tu další kohoutek – ale to přeci není kohoutek, to je pípa 🙂

Následují poslední kramle celé ferraty, nahoře už ocelové jistící lano končí.

A tady je konec ferraty a poslední pohled dolů do rokle. Dolezli jsme sem za 90 minut od začátku ferraty.

Následuje cestička v terénu, která nás přivádí k odpočinkovým lavičkám.

A samozřejmě tu nesmí chybět švýcarská vlajka.

Šipka k sestupu nás posílá po cestičce dál směrem do kopce.

Vylezli jsme ještě asi dalších 60 výškových metrů a teprve potom cestička přestala stoupat.

Kousek cesty vede přes rozvalené kameny.

Docházíme k rozcestníku, který nás posílá lesní cestou dolů do obce Andermatt.

Podle mapy by se dalo na jedné křižovatce odbočit a traverzem po vrstevnici dojít ke stanici lanovky. Lanovkou by se dalo sjet dolů do Andermattu. Takže bychom zaplatili jízdné a ušetřili bychom jen trochu času. Ale to není potřeba, sestupová cesta je v pohodě.

Větší část cesty vedla v lese, později vede po louce. Otevírá se nám výhled na Andermatt.

Je libo maxikřeslo nad Andermattem? 🙂

V Andermattu je železniční křižovatka a protože vlaky jezdí dost často, vypadá to odsud malebně jak modelová železnice.

Cestou je i pár schodů.

Na louce pak jdeme chvílemi po dřevěných lávkách.

Blížíme se do Andermattu. Fotky z městečka sem dávat nebudu, bylo by toho už moc.

Tady ještě fotky z cesty od centra Andermattu k nástupu na ferratu, tedy k Ďáblovu mostu. Hlavní silnice vede v tunelu a tak pěší můžou jít nerušeně po hezké cestě nad tunelem.

Na konci tunelu je potřeba sejít vnitřním schodištěm ze „střechy“ tunelu na úroveň silnice.

Blížíme se k parkovišti u Ďáblova mostu. Sestupová cesta od konce ferraty až sem trvá hodinu – to píše průvodce – nám to trvalo také hodinu při hodně svižné chůzi v kombinaci s během. Při běžném tempu chůze nám trvala sestupová cesta zhruba 80 minut.

Parkoviště u Ďáblova mostu je v průvodcích doporučováno jako parkoviště pro ferratu. Na místě je však cedule žádající návštěvníky ferraty, aby parkovali v centru Andermattu a toto relativně malé parkoviště nechali pro turisty, kteří se tu zastavují jen na chvíli obdivovat Ďáblův most. Aby to omezení skutečně fungovalo, je tu parkovací automat, který nedovoluje předvolit parkovací čas delší než 2 hodiny. A za 2 hodiny se ferrata s následným sestupem stihnout fakt nedá. Navíc vychází úplně na stejno, jestli se parkuje tady nebo v centru Andermattu – kolečko ferraty a sestupové cesty je pro obě varianty parkování úplně stejné.

Za parkovištěm je třetí most, železniční – konečně se mi povedlo udělat fotku s jedoucím vlakem, který hned za mostem vjíždí do tunelu. O tunelech a jejich stáří je také spousta zajímavých informací, ale to sem nepatří.

Samotnou ferratu Diavolo jsme vylezli za 90 minut. Celý okruh od auta k autu se má podle průvodce stihnout za 2,5 hodiny, ale to se nám povedlo při hodně rychlé chůzi v kombinaci s během, normálním tempem sestupová cesta trvá asi 80 minut, tedy celková doba okruhu vychází skoro na 3 hodiny.

Ferrata není obtížná co do lezeckých kroků, písmenkově je maximum B/C, ale je spíš lehčí. Co dělá ferratu náročnou, je potřebná výdrž, protože se vylézá přes 450 výškových metrů na položené skále, na kterou celou dobu svítí sluníčko. Do skály je navrtáno obrovské (ale opravdu obrovské) množství kramlí. Ferratu lze doporučit i dětem a začátečníkům. Na hlavu nezapomeňte helmu, vzhledem k velké návštěvnosti by mohlo něco letět dolů.

Jediné negativum, co mě napadá, by snad mohla být asi velká návštěvnost, protože ferrata je spíš lehčí a snadno dostupná z civilizace (od auta nebo vlaku). Ale vzhledem k dobrému terénu je tady dost míst, kdy se dá předběhnout nebo obráceně počkat.

Ohledně parkoviště jsem již zmiňoval, že se dá a má parkovat v centru obce, kde je vícero parkovacích ploch a více možností – a platí se všude, ostatně jako je obvyklé ve Švýcarsku ve městech a obcích.