Eggishorn Klettersteig – 2. část

V tomto článku najdete fotky a popis druhé poloviny ferraty Eggishorn Klettersteig, která se nachází ve švýcarském kantonu Wallis. První část článku o ferratě Eggishorn Klettersteig skončila zhruba v polovině ferraty, kde se mění lezení z doposud horizontálního směru na vertikální směrem nahioru. V tomto místě je také možné z ferraty nouzově odstoupit.

Po téměř kolmé stěně lezeme nahoru po kramlích. Zvláštností je tu způsob uchycení jistícího lana, které není natažené v napnutém stavu, ale je úmyslně volné – tedy při držení neposkytuje tu potřebnou jistotu a hýbe se.

Výlez po kramlích je v topo obrázku označen obtížností B.

Po změně směru doprava se opět objevují místo kramlí tyčky pro nohy. Na nich se stojí o poznání hůř než na kramlích.

Opět pasáž s kramlemi.

Už z topo obrázku jsme věděli, že zatímco první polovina ferraty vede v podstatě po vrstevnici, tak druhá polovina bude hodně o stoupání vzhůru.

Na fotce je vidět symbol této ferraty – červená lanovka.

Dnes je hodně teplý den a tak přestože jsme ve výšce nad úrovní 2750 metrů nad mořem, je i tady dost horko. Díky slunečnému počasí máme hezké výhledy na celé údolí a okolí.

Na jedné větší terase se dá sednout na odpočinkové lavičce, samozřejmě včetně zajištění.

Na odpočinkové terase opět pijeme vodu. Na fotce jsou vidět budovy v lokalitě Fiescheralp včetně prostřední stanice lanovky.

Ferrata pokračuje dál vzhůru a teď již terénem rozlámaných kamenných desek.

Chvílemi jsem přemýšlel, jestli je to skutečně přírodní skála nebo zda to nejsou rozlámané bloky betonu.

Podle topo obrázku je tu jeden ze dvou těžších úseků B/C, které na ferratě jsou.

Topo obrázek popisuje většinu úseků jako obtížnost B, ale krokově tu lezení není nijak těžké. Spíš bych řekl jen dlouhé. Tady bych zmínil, že mi topo obrázek nepřipadá úplně proporční. Druhá polovina ferraty vede podle mě mnohem déle vertikálním směrem. Nebo je to otázka chápání perspektivy nákresu.

Lezeme druhý ze dvou B/C úseků ferraty. Technicky nic složitého.

Pomalu se přibližujeme k horní stanici lanovky, kde ferrata končí. Ale ještě tam nejsme.

V průvodci bylo zmíněno, že je tu lanovka typu flying fox. Tady se používá název Tyrolienne. Využít ji je možné jen s průvodcem, protože nesprávné použití bez patřičného vybavení by mohlo vést k úrazu. Lanovka je zamčená zámkem.

Tak aspoň obrázek, jak by se dalo na kladce sjet ze špičky dolů.

Další záběr s červenou lanovkou.

Jistící lano a kramle jsou nainstalovány do hodně rozlámaných kamenných bloků, že bych se bál, že se některý blok uvolní.

Tady ještě ohlédnutí zpět, kde je vidět lanovka Tyrolienne.

Asi v nejvyšším bodě ferraty je umístěna vrcholová kniha v plechové krabici.

Horní stanice lanovky už je na dohled, ale ještě kus cesty před námi zbývá. Vlevo je telekomunikační věž, kolem které jsme na začátku procházeli k nástupu na ferratu.

Ohlédnutí zpět na skalní špičku s vrcholovou knihou.

Tam někdo vpravo dole pod námi je lanový most, po kterém jsme přecházeli ze skalního masivu z pravé strany na levou.

Obtížnost ferraty je tady již lehčí, podle obrázku Áčko.

Malý mostek s pár prkny pro překonání úzké průrvy mezi skalními bloky.

Ohlédnutí na mostek s prkennými stupy.

A tím jsme došli na konec ferraty – tady končí jistící ocelové lano. Zbývá vyšlapat po kamenech k horní stanici lanovky.

Po volných kamenech se jde pomalu. Místy nacházíme červené značky, ale zamýšlená cesta není moc vidět.

A už jsme u horní stanice lanovky. Dostali jsme se sem po 2 hodinách, co jsme tohle místo opustili.

V budově horní stanice lanovky jsou k dispozici toalety a kousek za stanicí se nachází občerstvení s posezením. Je tu poměrně dost lidí, kteří sem vyjedou lanovkou pouze za účelem pořídit fotku ledovce Aletsch z několik vyhlídkových míst, která jsou tu k dispozici včetně naučných informačních cedulí.

Na vlastní vrchol Eggishorn do nadmořské výšky 2927 metrů nad mořem (vrchol na další fotce) se dá dojít po relativně hezky upravené kamenné cestě.

Na vrcholu je kříž, ale je téměř problém udělat fotku bez lidí, protože turistů je tu skutečně hodně.

Ohlédnutí z vrcholu Eggishorn na horní stanici lanovky (2869 metrů nad mořem). Cesta sem a stejně tak cesta zpět trvá rychlým tempem 15 minut.

Z horní stanice lanovky se dá vrátit do údolí lanovkou nebo turistickou cestou. My jsme zvolili pěší cestu a to kolem umělého jezera Märjelen Stausee.

Vlevo pod přehradní zdí nádrže Märjelen Stausee se nachází horská chata Gletscherstube Märjelen, která nabízí občerstvení. Od chaty Märjelen se dá jít kolem potoka Märjelenbach, jezírka Märjelensee až k hraně Aletschského ledovce. To už je ale na jiné vyprávění…

Budu pokračovat v popisu návratu z ferraty Eggishorn: Od chaty Märjelen se dá projít tunelem Tälligrattunnel, který prochází skrz hřeben. Tunel má dvě výhody: vede horizontálně po rovině a je tam chládek. Nevýhodou jsou časté louže, kapající voda ze stropu a málo osvětlení. Hodí se čelovka, ale dá se i s mobilem. Pozor, že je tu vyznačená cyklostezka a tunelem jezdí cyklisté.

Jižní portál tunelu Tälligrattunnel nás vrací na horké sluníčko. Odsud pokračuje prašná cesta až k prostřední stanici lanovky Fiescheralp. Téměř celou dobu se jde z kopce, až poslední úsek je lehce do kopce. Dalo by se asi teoreticky sejít až do městečka Fiesch.

K prostřední stanici lanovky (Fiescheralp) trvá tahle sestupová turistická cesta od horní stanice lanovky Eggishorn asi 3 hodiny. Snažili jsme se pospíchat, abychom na jistotu stihli poslední lanovku kolem 16:30. Tady ale musím upozornit na chybu, že jsme nenastudovali jízdní řády. Poslední jízda 16:30 se týká horní lanovky mezi Fiescheralp a vrcholem Eggishorn. Spodní lanovka mezi Fiesch a Fiescheralp jezdí až do 21 hodin, i když možná ne nepřetržitě, ale jen v nějakém intervalu. Každopádně jezdí hodně do večera – pravděpodobně kvůli obsluze budov ve Fiescheralp (ubytování, restaurace).

Shrnutí na závěr: Vlastní ferrata Eggishorn Klettersteig nám trvala 1 hodinu a 45 minut. Když k tomu připočtu nástup k začátku ferraty asi 15 minut a na konci výlez ke stanici lanovky 5-10 minut, je celkový čas potřebný na okruh s ferratou 2 hodiny a kousek. To platí pro startovní a koncový bod u horní stanice lanovky Eggishorn. Po připočtení jízdy oběma lanovkami nahoru i dolů je minimální celkový čas aspoň 3,5 hodiny. Ale byla by škoda vyjet nahoru do nadmořské výšky téměř 3000 metrů jen na tak krátký okruh.

My jsme k ferratě přidali ještě výlez na vlastní vrchol Eggishorn a pěší tříhodinový sestup cestou kolem nádrže Märjelen Stausee, odběhnutí k Aletschskému ledovci, potom cestu skrz Tälligrattunnel zpět na Fiescheralp. Tenhle celý trek nám trval 8 hodin: měřeno z parkoviště zpět na parkoviště v městečku Fiesch.

Ferratu bych doporučil začátečníkům i dětem, není tu nic těžkého nebo nebezpečného. Maximální obtížnost je uváděná jako B/C. Vzdušné úseky lezení po skalách jsou ale v pohodě díky dostatku kramlí a ocelových tyček pro nohy. Nejvíc odvahy je potřeba pro lanový most pod trajektorií červené lanovky. A možná ještě větší hecnutí vyžaduje úplně první most, který tvoří spojené hliníkové žebříky, které se hýbou.